24.12. 2012 (17:15) Merry Christmas and a Happy New Year, Mothafuckas 8D

Pesterchum: LethalNemesis(LN)

The Matrix of Leadership

19. listopadu 2011 v 22:05 | Leni-chan |  Fanfiction
Bayformers, post Dark of the Moon, ale udělala jsem to tak, že většina conů to prostě přežila. Původně jsem chtěla sice začít s novými postavami, ale když mě zrovna ty filmové přirostly k srdci. Takže zatím jsou přidaní jenom Skywarp, Thundercracker a Hook.
AN: Já sama vlastně nevím, kde a kdy byly Soundwavovi přisouzeny telepatické schopnosti. Buď jak buď, já už to beru jako samozřejmost. Jinak, Starscream, Skywarp a Thundercracker jsou bráškové. Není to roztomilý? XD

VAROVÁNÍ:V SOUČASNÉ DOBĚ TO VYPADÁ TAK, ŽE MÁM ZA SEBOU PŘIBLIŽNĚ 36 HODIN BEZ JEDINÉ MINUTY SPÁNKU. BERTE NA TO OHLED, PROSÍM XD




Tři stíhačky, až na barvy k nerozeznání od strojů amerického vojenského letectva, se závratnou rychlostí řítily několik tisíc kilometrů nad nekonečnou modří Indického oceánu. Jejich křídla rozrážela mrazivý vzduch, hřejivé paprsky slunce dopadaly na kokpity bez pilotů. Mimozemské motory hučely vzhledem k rychlosti snad až příliš tiše, místo žhnoucího oranžového světla vydávaly slabou namodralou záři.
Letouny se vznášely nezvykle blízko u sebe, jejich křídla se v letu téměř dotýkala, přesto ke kontaktu nedošlo ani když se některý stroj zachvěl. Precizní v letu, smrtící na bojišti. Poslední z Megatronových Seekrů, na misi, která měla přinést zkázu Autobotům a lepší budoucnost jejich protivníkům.
"Je to naše poslední šance."připomněl Starscream, jeho hlas zněl i v takové rychlosti stejně protivně jako kdykoliv jindy. Snad jen klidněji než obvykle, téměř jako by při letu ztrácel svou obvyklou tvrdohlavost.
"A máme jenom jeden pokus."doplnil Thundercracker, jeho hluboký baryton ostře kontrastoval se Starscreamovým krákáním. Skywarp vedle nich mlčel, zcela ponořený do výpočtů.
"Pokud selžeme, Megatron nás zabije."odtušil Starscream, v jeho hlase ale nezazněl jediný náznak strachu. Ve vzduchu si připadal mnohem sebejistější než na zemi, v letu se mu nemohl vyrovnat ani jejich vůdce. Vědomi si toho byli oba, zatím to Megatron ale obratně využíval ve svůj prospěch a dokazoval svou převahu Starscreamovi pokaždé, když svou brutální silou rval křídla z letcova těla.
"Je čas."promluvil náhle Skywarp a prudce zrychlil. Černý letoun vystřelil vpřed a poté téměř kolmo k zemi. Pak zmizel v záblesku fialového světla. Starscream a Thundercracker pokračovali v letu, tisíce kilometrů pod nimi se v oceánu objevila drobná tečka, malinký ostrůvek skrývající obrovské věci. Diego Garcia.

Oranžová záře zapadajícího slunce barvila krajinu. Optimus zadumaně pozoroval svůj nový domov. Jeho myšlenky se stále častěji vracely k přízraku rodné planety, který se před necelými dvěma pozemskými roky objevil na obloze. A který tak nemilosrdně zničili, jednou pro vždy. Zpočátku o správnosti svých činů nepochyboval, ale postupem času si nedokázal odpustit tiché "Co kdyby...". Ano, co kdyby se rozhodl Cybertron zachránit? Co když měl Sentinel pravdu a Cybertron ještě měl šanci? Možná by se teď procházel po jiné planetě, na kterou by svítilo jiné slunce. A bylo by zničení jedné primitivní civilizace, která už beztak sama sebe odsoudila k zániku, příliš velkou cenou za záchranu jejich starého světa?
Mírně zavrtěl hlavou. Věděl, že takhle uvažovat nemůže, nesmí. Lidé, ač zaostalí, byli jejich přátelé, spolubojovníci, rozhodli se s nimi o vlastní planetu podělit. Nikdo neměl právo rozhodovat o jejich osudu, přestože ten už byl dávno zpečetěn.
Obrátil optiky přímo k zapadajícímu slunci. Oranžový srpek už téměř zmizel za horizontem, i ten malý kousek vydával víc světla a tepla, než dvojhvězda nad Cybertronem. Někdy, zvlášťě ve chvílích, jako tato, si přál být člověkem. Nicnetušícím, plným iluzí, nepoznamenaným tsíciletími vyčerpávající války, kdy bojovali o vládu nad planetou, která umírala.
Na obzoru přímo před sebou spatřil sotva viditelnou černou tečku, než na ni ale dokázal lépe zaostřit, zmizela. Znovu zavrtěl hlavou v domnění, že se mu něco zdálo. Možná už doopravdy začínal stárnout, možná si jenom vůdcovské povinnosti začaly vybírat svou daň. I po konci války museli být stále na pozoru, zbývající Decepticoni zůstali roztříštění po celém vesmíru, kdykoliv se mohl nějaký objevit na Zemi a zaútočit. Mohlo trvat stovky, tisíce let, než by znovu nalezli rovnováhu a bezstarostný klid, který na Cybertronu převládal až do Rozdělení *).
Vzduch přímo před ním se najednou lehce zachvěl a zapraskal elektřinou a slunce náhle ve fialovém záblesku zastínila zdánlivě nekonečná černá masa. V témže okamžiku Optimovo vnímání rozštěpila pronikavá bolest, téměř srovnatelná s tou, kterou cítil, když Megatron probodl jeho jiskru. Ostré drápy se zaryly hluboko do jeho hrudi, zastavily se ale těsně před pulsujícím krystalem. Prime se rychle vzpamatoval z počátečního šoku, než ale vůbec stihl vytasit energonová ostří, ruka uvnitř jeho těla se sevřela v pěst a s trhnutím se stáhla zpátky. Pár temně rudých optik se jasně rozzářil v posměšném gestu a vetřelec zmizel stejně rychle, jako se objevil, Primovy meče proťaly už jen čirý vzduch.
Optimus těžce klesl na kolena. Rozžhavené nože zajely zpátky a jeho ruce vylétly k zející díře v hrudi, ve snaze utišit pulsující bolest a zastavit nebo alespoň zeslabit unikající proud energonu z roztrhaného vedení. Životodárná tekutina mu ale nepřestala protékat mezi prsty, pod jeho tělem se brzy začala tvořit rudá kaluž. Netrvalo dlouho a jeho HUD zaplavila varování. Přestože regenerační systémy pracovaly na sto procent, jeho stav se nelepšil. Něco, a Optimus začínal pomalu tušit, co, bylo špatně. Obvykle by si jeho tělo s podobným druhem zranění poradilo-a mnohem rychleji-tak proč ne teď?
Ledová ruka hrůzy se sevřela kolem jeho jiskry, když si plně uvědomil, co předtím díky pronikavé bolesti uniklo jeho pozornosti. A to, co zpočátku považoval za nepovedený pokus o vlastní zabití, nyní nabylo zcela nový rozměr. Vzpomněl si na jasnou záři Skywarpových optik. Teď už poznával výsměch, adresovaný jemu samotnému. A taky radost, kterou Decepticon beze sporu pociťoval. Optimus si znovu v mysli přehrál těch pár okamžiků. Podle jeho vnitřního chronometru celý útok trval přibližně tři vteřiny, v retrospektivě mu ale připadalo, jako by se Skywarpova ruka v jeho útrobách zatínala několik hodin.
:Ratchete:
S napětím naslouchal šumu na druhém konci linky. Čas, s každou ztracenou kapkou energonu, která ho posouvala blíž k úplnému konci, plynul stále rychleji.
:Optime? Jsi v pořádku? Ve tvé oblasti jsme zachytili krátký Decepticonský signál. Co-:
Prime chvíli přemýšlel, co vlastně říct, nakonec si ale uvědomil, že je příliš pozdě, než aby mohl zvažovat každé slovo.
:Decepticoni mají Vůdcovskou matrici. Potřebuju tvou pomoc:
Následovala krátká pauza, Optimus slyšel Ratchetovu zrychlenou ventilaci a téměř i viděl jeho vyděšený výraz.
:Rozumím, hned jsem tam:
Konec, ticho, žádný šum, nic, Optimus si překvapeně uvědomil, že jeho systémy začaly vypadávat jeden po druhém. O pár vteřin později se vypnuly i jeho optiky, jediným vizuálním vjemem zůstala varování a odpočet do přechodu na nouzový režim na jeho HUD.
Napadlo ho, že si možná na moc Matrice příliš zvykl. Nechal se uchlácholit její téměř neomezenou silou, která mu v boji už tolikrát zachránila život a zapomněl, jaké je to spoléhat se pouze na vlastní schopnosti. Jako by se celou tu dobu vznášel vysoko v oblacích a nyní byl sražen zpátky k zemi.
Odpočet se přiblížil k jedné minutě. Optimus cítil, jak se jeho klouby pomalu uvolňují a jeho tělo padá k zemi, přímo do rudé kaluže pod ním. Nezbývalo mu, než doufat, že Ratchet dorazí včas a udrží ho při životě. Pochyboval, že by ho kdokoliv-teď, když se Matrice nacházela v rukou Decepticonů-dokázal přivést zpátky, ať už člověk nebo cybertroňan.
Třicet vteřin. Přestával vnímat i svá zranění, jen jeho jiskra stále stejně bolestivě pulsovala a Optimus věděl, že i když se vypnou všechny jeho systémy, stále tu bolest bude cítit. Neznal slova, jež by mohla popsat děsivou prázdnotu v jeho nitru, nedokázal vyjádřit, jaké utrpení mu Skywarp způsobil, když tak surově oddělil Matrici od jeho jiskry. Pouto, které oba krystaly spojovalo nemělo být roztrženo násilím, za žádných okolností. Bez následků jej mohl přerušit jen nositel vzácného artefaktu-i tak to ale znamenalo velké riziko. I díky tomu Optimus považoval za zázrak, že je ještě vůbec naživu.
Deset vteřin. Optimus netušil, jak dlouho jeho tělo vydrží za daných podmínek v nouzovém režimu. Doufal, že Ratchet přijede včas. Takhle nechtěl zemřít, i kdyby ano, nemohl nechat svoje vojáky čelit následkům jeho vlastní chyby a slabosti.
Pět vteřin. Okolní svět přestal existovat. Optimus zůstal uzavřen ve svém vlastním těle, jeho vědomí se smrsklo do zářícího krystalu hluboko v jeho hrudi, cítil jen bolest a chlad.
Tři. Co když Ratchet přijede pozdě? Bude smrt v nouzovém režimu vůbec poznat?
Dva. Jaké bude zemřít podruhé? Stejné? Jiné?
Jedna. Ta bolest, bezmoc, strach, pohasínající naděje...stejné jako tenkrát.

Zajiskření, fialový záblesk a Skywarp se přidal ke svým bratrům. Nemusel nic říkat, Starscream i Thundercracker vycítili přítomnost té věci, kterou černý letec uložil ve svém kokpitu. Energie matrice je obklopovala. Vzduch kolem nich jako by zhutněl, let se stal najednou mnohem těžší. I přesto, přesně podle plánu, prudce zrychlili a zamířili směrem nahoru, pryč od té planety, která jim konečně po třech drtivých porážkách přinesla i úspěch.
Jako střely prolétli atmosférou do vesmíru a pokračovali dál ještě větší rychlostí. Matrice nepřestávala vydávat zvláštní a nadmíru znepokojivé vlny energie, snad ve snaze najít svého původního nositele a znovu s ním splynout. Ale Megatronův hněv, který by je čekal, kdyby se vrátili s prázdnou, je děsil víc, než rozmary jednoho starého artefaktu. Proto nepolevovali v tempu a dál se řítili k Neptunu, na jehož oběžné dráze kroužil Leviathan, poslední loď, která jim ještě zbyla.
"Co s tím vlastně chce Megatron dělat?"zeptal se po necelé hodině tichého letu Skywarp. V jeho hlase zněla určitá tíseň a touha se té věci zbavit. K odpovědi se dlouhou chvíli nikdo neměl. Nakonec promluvil Starscream, pohrdavým tónem, který užíval jen když mluvil o Megatronových plánech, jimiž obzvlášť opovrhoval.
"Kdo ví, zatím si to nechává pro sebe. Hádám, že ani Soundwave netuší, k čemu je tohle celé vlastně dobré. Každopádně si troufám odhadnout, že chce Matrici použít ke vzkříšení své armády. Ale u něj bych se nedivil, kdyby mu šlo jen o to, aby ten krám neměl Prime."
Opět se rozhostilo ticho rušené jen hukotem jejich motorů. Tentokrát ho roztříštil Thundercracker, jeho hluboký hlas postrádal jakýkoliv výraz, vlastně se mu dařilo působit dojmem, že se ho celá věc ani netýká. Ale jeho bratři věděli, co se za nezájmem skrývá. Jak on, tak Skywarp sloužili Decepticonům kvůli Starscreamovi, který se už dávno měl stát vůdcem. Megatronem opovrhovali, stejně jako jejich bratr zastávali názor, že Megatron vede Decepticony špatným směrem, že jen znevažuje jejich jméno.
"Měli jsme změnit strany už dávno."
Starscream se tiše uchechtl. Dezerce mohla být řešením předtím, než začali likvidovat Autoboty ve velkém. Teď už museli stát po Megatronově boku a doufat, že jejich vůdce přijde s nějakým plánem, který je zachrání při pádu do propasti. A nebo věřit v rychlou, bezbolestnou smrt. Stačil by jim i lidský mozek, aby pochopili, že po zvěrstvech, kterých se na Autobotech po léta dopouštěli, by je Prime na svou stranu nikdy nepřijal. Možná by z nich udělal vězně, snad by je nechal popravit. Svobodu by jim neponechal nikdy.
O mnoho hodin později se konečně přiblížili k obrovské plynné planětě. S jasnou modří na pozadí byl Leviathan snadno zahlédnutelný. Starscreama téměř zamrazilo, když si uvědomil jeho podobnost s Nemesis. Ta se měla stát symbolem jejich vítězství na Zemi, ale místo toho skončila v troskách stejně, jako všechny další. Leviathan unikl zkáze jenom o vlásek, protože se k Zemi nedostal včas a Megatron usoudil, že bitvu mohou začít i bez něj.
V hangáru, kde přistáli, je už očekával Megatron. Několik kroků za ním, skryt ve stínu svého vůdce, stál Soundwave. Starscream musel potlačit nutkání se posměšně ušklíbnout, když viděl, jak se Megatronovy optiky dychtivě rozzářily, jakmile ucítil přítomnost Matrice.
Nemusel ani nic říkat, Skywarp mu předmět sám předal. Jeho úleva byla téměř hmatatelná, stejně jako vůdcova radost. V Megatronově tváři zkřivené jakousi děsivou napodobeninou úsměvu se odráželo modré světlo ostře kontrastující s jeho rudě žhnoucími optikami. Soundwave udělal krok vpřed, Starscream zvyklý číst v pro ostatní nehybné tváři s překvapením zjistil, že Soundwavův výraz připomíná znepokojení. A nesouhlas. Nechápal, co to může znamenat, ale v jednom jistotu měl. Soundwavova bezbřehá oddanost vůdci přece jen potkala své hranice.
Megatron pevně sevřel Matrici v ruce a bez jediného slova zamířil pryč. Soundwave ho bez zaváhání následoval a tři letci zůstali stát v prázdném hangáru. Skywarp trochu zmatený, Thundercracker naprosto nezaujatý a Starscream s podivným leskem v očích, který se u něj objevoval, když přišel na něco nového nebo spřádal své zrádcovské plány. Nebo oboje.

"Proč?!"zařval Megatron. Místo, kde se jeho pěst setkala se zdí zůstalo označeno hlubokou prohlubní v kovu. "Proč mě ta zatracená věc neposlouchá?! Co Prime má a já ne?" Starscream ustoupil o krok vzad, zatímcou Soundwave, s notnou dávkou sebezapření, zůstal nehybně stát na svém místě. Starscream neopomněl co chvíli vrhnout po něm pohled plný výsměchu a pohrdání. Ačkoliv si byl celkem jistý, že některé věci si stačí myslet, aby o nich Soundwave věděl.
"Soundwave!" Starscream by klidně přísahal, že drápy na Soundwavových rukou sebou lehce škubly, když tyran vyslovil jeho jméno. Zadostiučinění se ale nedostavilo. Pocítil jen lehký záchvěv nervozity. Soundwave ho nejspíš vycítil, jeho pohled na zlomek vtěřiny zalétl k letci.
"Pane?"
"Prozkoumej Matrici."
Tentokrát nebylo pochyb, po Soundwavově tváři přeběhl výraz nefalšované hrůzy. Trvalo to jen nepatrný okamžik, Soundwave rychle získal zpět kontrolu, nad svým tělem, Starscream ale měl jistotu. A pochopil. Soundwave se nebál Megatorna, vlastně neměl proč. Megatron by ho bez pochyby přemohl co se fyzické síly týkalo, pokud by ale Soundwave využil svého daru, neměl by ani decepticonský lord šanci. Opravdový strach, který Starscreamův odvěký rival pociťoval, pramenil jen a pouze z přítomnosti Matrice a už jen představy, že se jí bude muset dotknout. Jeho nejsilnější zbraň se v tu chvíli obrátila proti němu, energie starého artefaktu na něj působila víc, než na kohokoliv jiného.
Jeden ze Soundwavových chapadlovitých výběžků se váhavě vysunul z mezery mezi pláty na jeho hrudi a uchopil Matrici. Soundwave sebou v okamžiku prvního kontaktu prudce škubl, jeho optiky ztratily na jasu. Lehce zavrávoral dozadu, před pádem na zem ho uchránila jen zeď za jeho zády. Jeho ruce se zaťaly v pěst a po chvíli začal ticho místnosti narušovat hukot jeho chladících systémů, které se bezúspěšně snažily ochladit jeho tělo.
Starscream věděl díky vnitřnímu chronometru naprosto přesně, jak dlouho trvalo, než Megatronovi došla trpělivost a Matrici Soundwavovi sebral. Přesto se ten čas zdál být mnohem delší, zvlášť, když se ani jeden z nich téměř nepohnul. Nakonec jejich vůdce napětí přerušil, když se jeho prsty znovu pevně sevřely kolem Matrice. A modré světlo uvnitř pohaslo.
Tyranův vzteklý řev zaplnil místnost. Starscream strnule pozoroval, jak se Megatronovy prsty stále pevněji svírají kolem Matrice. Zatímco předmět zůstal nedotčen, kov na vůdcových prstech skřípěl a prohýbal se, na zem začaly dopadat drobné kapky energonu. Megatronovy optiky už vydávaly jasnou bílou záři, vůdce se zdál být svým vztekem naprosto ovládnut.
A pak najednou všechno to vrzání ustalo. Megatron upustil Matrici ze znetvořených prstů a ta s tichým cinknutím dopadla na zem. Vůdcova zdravá ruka zaťatá v pěst se zničující silou narazila do Soundwavovy tváře. Soundwave se podél zdi sesunul k zemi a zůstal nehybně ležet, Megatronův pohled se na chvíli obrátil na jeho bezvědomé tělo. Jejich vůdce pak beze slova odkráčel.
Starscream jen strnule pootočil hlavu, spatřil jen zavírající se dveře. Zvuk Megatronových kroků přetrval, rozzuřené dupání se rozléhalo chodbou ještě dlouho. Jakmile kroky ustaly, Starscream vykročil směrem k Soundwavovi. Vycítil slabý dotyk jeho mysli na své, ale neúprosně ho odstrčil. A tentokrát si to mohl dovolit, Soundwave už neměl dost sil, aby se protlačil dovnitř. Alespoň tedy sledoval Starscreama, když zvedl Matrici ze země a překvapením ji zase málem upustil, když se modré světlo v jejím středu opět rozzářilo a ona podivná energie je opět obklopila. Ale tentokrát nepůsobila tak nepřátelsky, spíš...
:Skywarpe?:
:Hook slyšel ten rámus, už má ošetřovnu připravenou.:ozvalo se na druhém konci linky. Skywarpův hlas zněl unaveně, smířeně a taky trochu posmutněle. Starscream se snažil nemyslet na to, čím si jeho bratři kvůli němu museli projít, pocit viny se ale, ostatně jako vždycky, nenechal jen tak zatlačit.
:Nejsem to já:odpověděl, aniž by spustil oči z hypnotizujícího modrého světla. :Ale stejně si pospěš.:
Na víc Skywarp nečekal a téměř okamžitě se zhmotnil po Starscreamově boku. Starscream se navzdory okolnostem lehce pousmál nad nechápavým výrazem svého bratra. Jeho překvapení ale dokázal poměrně snadno pochopit. Vždycky to byl on sám, koho Skywarp vyzvedával poté, co ho Megatron zřídil a odkráčel pryč.
"Vezmi ho k Hookovi, já tam přijdu."pobídl ho Starscream. Skywarp se k Soundwavovi přiblížil jen s velkou neochotou, stejně jako Starscream ani jeho bratři Megatronova nejvěrnějšího nikdy neměli příliš v lásce. Nakonec ho ale přece jen pevně uchopil za paži a vzápětí byli oba pryč.
Starscream opět sklopil oči k Matrici. Najednou si připadal podivně ztracený, nic nechápal. Téměř jistě věděl, že odpovědi na všechny jeho otázky zná nejspíš Soundwave, jeho spoluprací si už tak jistý nebyl. Ale na tom nezáleželo, stejně neexistoval jiný způsob, jak se dozvědět, co potřeboval.
Pevně sevřel Matrici v dlani a vydal se směrem k ošetřovně. Chodby zely prázdnotou, těch několik málo obyvatel Leviathanu se nejspíš skrylo před Megatronovým hněvem, a sám vůdce nejspíš odletěl zbavit se vzteku někam pryč. Starscream v to doufal, případný střet by jistě nepřežil.

Ostré světlo ošetřovny nepříjemně bodalo do optik přivyklých na šero zbytku základny. Vznášel se tam podivný zápach, který Starscream nedokázal určit, i když na ošetřovně trávil poměrně dost času. Hook ani nevzhlédl od Soundwavova obličeje, který se právě snažil uvést do původního stavu, když Starscream vešel dovnitř.
"Jak dlouho ještě?"zeptal se Starscream, jakmile došel ke Skywarpovi stojícímu v naproti Hookovi.
"Hned to nebude. Hlavu má na sračky. Zvenku i zevnitř."odpověděl mrzutě Hook. "Mohl by mi někdo vysvětlit, co ten pitomec dělal?"Skywarp jen pokrčil rameny a pak se obrátil na Starscreama, stejně jako Hook, který zcela výjimečně vzhlédl od své práce.
Starscream se nenamáhal s odpovědí, jen pozvedl ruku s Matricí. Skywarp téměř ucouvl, ale pak se mu po tváři mihl výraz překvapení, pochopení a nakonec nejistoty. "Je jiná." řekl nakonec. Jeho bratr kývl, věděl přesně, o čem Skywarp mluví. Energie, která pocházela z Matrice a všechny je obklopovala, ztratila nepřátelský podtón. Jakýmsi záhadným způsobem dosahovala až k jejim jiskrám, zlehka obtékala pulsující krystaly a dodávala jim podivný pocit klidu.
"Něco se stalo, ale jenom on ví co přesně. Jinak bych se sem nenamáhal chodit."vysvětlil Starscream a významně se podíval na Hooka. Ten zamumlal něco neslušného na letcovu adresu, ale sklonil se zpět k práci. "Jak dlouho ještě bude mimo?"
"Není mimo. Jenom trucuje."zabručel Hook. "Původně jsem ho chtěl odpojit aspoň než to opravím, ale nenechal se. Co mi ale dělá starosti je ten vnitřek. Vidíš to?"Medik ukázal na jeden z monitorů vedle operačního stolu. "Jeho jiskra. Takhle slabý signál jsem už hodně dlouho neviděl." Starscream kývl. Soundwave na tom byl opravdu bledě, ale byl na živu. A právě na tom záleželo, ačkoliv Starscreama nikdy nenapadlo, že by si něco takového mohl byť jen myslet.
"Tak jak dlouho bude trvat, než se z toho dostane?"zeptal se znovu Starscream, netrpělivost se mu zamaskovat nepodařilo-pokoušel-li se o to vůbec. Hook ho probodl pohledem, nakonec ale přece jen odpověděl.
"Tohle už mám skoro hotové, o zbytek se postarají autoopravy. Jinak pro něj nic udělat nemůžu. Nemám tušení, co se mu vlastně stalo." Hook odložil nástroje, ještě jednou kriticky prohlédl Soundwavův obličej, který už alespoň vzdáleně připomínal původní vzhled, odpojil přístroje a kývl na Skywarpa. Ten se, opět se značnou neochotou, došoural ke stolu, zvedl Soundwava a odnesl ho na nejbližší lůžko. Hook znovu zapojil monitor a pak se obrátil na Starscreama. "Je váš, dělejte si s ním, co chcete, pokud mu to nepřitíží."Nato ztlumil světla a zmizel v přilehlé místnosti.
"Co teď?"zeptal se Skywarp. Už nějakou dobu nespustil pohled ze zářícího modrého světla problikávajícího mezi Starscreamovými drápy. Jeho bratr si toho všiml, ale nic neřekl, sám měl tendenci co chvíli Matrici zkontrolovat. Snažil se nad tím nutkáním zvítězit, ale mnohokrát jím sám byl přemožen.
Starscream pokrčil rameny a posadil se na vedlejší lůžko. Skywarp kývl a v záblesku fialového světla zmizel, nejspíš konečně si užít zaslouženého odpočinku. Starscream na ošetřovně osaměl s bězvědomým Soundwavem a horou vlastních úvah protkaných bezmocí a beznadějí. Protože nakonec mohli stejně jenom čekat a doufat, že Soundwave bude schopen komunikovat dřív, než se vrátí Megatron a začne je hledat.

Druhá část je in-progress, snad se mi podaří dát ji do kupy co nejdřív.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Starsy Starsy | Web | 20. listopadu 2011 v 13:41 | Reagovat

Awwwww. (Tentokrát já.) xD
Příběh se mi líbil asi ještě více než předchozí The Revenge of the Fallen. (Asi to bude tím, že mám slabost spíš pro tyto tipy, než příběhy v zábavné formě.)
Skutečně nemám slov! :D Některé věci mi moc nešli do hlavy. To však není vinou autora, ale neznalostí čtěnáře. (Neznalostí G1. Skutečně bych si mezery v TF měla doplnit co nejdříve.)
A moc se těším na druhou část, snad bude skutečně co nejdřív. :D

2 Leni-chan Leni-chan | Web | 20. listopadu 2011 v 14:11 | Reagovat

[1]: Takhle, Revenge of the fallen a i ty dvě povídky, na které to volně navazovalo, byly psáno čistě z nudy, byla bych to bývala ani nedokončovala, kdyby mi nebylo líto času u toho stráveného XD

Já osobně taky radši vážnější věci, i je radši(a líp) dokážu napsat. Tohle jsem začala psát, protože jsem chtěla začít nějakou úplně novou povídku. Některé části jsem měla rozdělané už hoooodně dlouho, teďka jsem to akorát dopisovala a spojovala(což nebyl, v mém stavu, nejlepší nápad).
Jestli tam bylo něco nepochopitelného, tak se omlouvám, fakt jsem nebyla úplně při smyslech. Z G1 tam je minimum věcí, snažila jsem se co nejvíc držet filmu. Ale pár věcí jsem tam nastrčila.

Snad to brzo dopíšu, kus jsem stihla sesmolit už včera(a zaboha si nevzpomenu, co jsem tam vlastně psala), tak uvidíme. Ale ráda bych to napsala co nejdřív, když mám výjimečně chvilku času.

A děkuji, jsem ráda, že se líbilo :)

3 Starsy Starsy | Web | 20. listopadu 2011 v 18:39 | Reagovat

[2]: Ale také nebyly špatné, to vůbec netvrdím, jen že mi tahle připadala lepší. :-D

Ne, bylo to smysluplné, jen jsem asi zaváhala jen jednou, možná dvakrát, ale jinak ne. :)

Já si taky nemůžu někdy vzpomenout, co jsem tam vlastně psala a to je to třeba jenom čtvrt stránky zpět.

Není zač, líbilo moc. :) Tak držím palce a napjatě očekávám další část. :D

4 Leni-chan Leni-chan | Web | 20. listopadu 2011 v 18:57 | Reagovat

[3]: Tak jsem ráda, že se líbilo :)
Další část hotová, ale asi mi brzo hrábne, protože mi to pořád blbe a ukazuje, co tam být nemá...teda, spíš obráceně, neukazuje, co by tam být mělo...guh XD

5 Starsy Starsy | Web | 20. listopadu 2011 v 19:29 | Reagovat

[4]: Ale já věřím, že nehrábne. A když už, asi bude, jak doma tak v příběhu, pěkně živo. XD

6 Leni-chan Leni-chan | Web | 20. listopadu 2011 v 19:40 | Reagovat

[5]: Málem hráblo, ale už to je dobrý, našla jsem ten error, hezky ho opravila, dala blog.cz pár pěkných jmen a všechno funguje. Ať žiju XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama