24.12. 2012 (17:15) Merry Christmas and a Happy New Year, Mothafuckas 8D

Pesterchum: LethalNemesis(LN)

The king is dead. Long live the king.

27. listopadu 2011 v 20:58 | Leni-chan |  Fanfiction
Třetí část Trials of a Leader.
Potřebuju volno. No joke. Jsem nemocná a klidně bych mohla zůstat doma...nebýt jednoho drobného detailu, to jest, že do školy musím, ať chci nebo ne. Přece jen, dopisovat ty písemky a učení se mi chce opravdu hodně málo.

Samotná kapitola...nic moc, stejně jako ta následující. Nemám na to čas, píšu po útržcích, takže se do toho mnohdy nedokážu vžít. Minulé části jsem sice psala ve stavu totálního vyčerpání, ale aspoň relativně v kuse.
A...některé možné nejasnosti...vysvětlím na konci, abych vás nepřipravila o překvápko ;)
Jinak, nečetla jsem to po sobě, chyby a nesmysly se tam mohou vyskytovat.


Megatron neklidně bubnoval prsty o opěradlo křesla. Běsnící netvor vzteku už opět spal klidným, byť lehkým spánkem, a decepticonský lord mohl přemýšlet. V jeho tváři se zračilo rozčarování, optiky hleděly nepřítomně do dálky. Nerozumněl, nechápal...proč ho Matrice odmítala poslouchat?
V ruce převrátil pevnou kovovou kostru, již po několikáté ji prohlédl ze všech stran. Nic zvláštního, jen obyčejný kus kovu. Kdyby předtím neviděl na vlastní oči modré světlo, kdyby necítil tu nesmírnou energii, nevěřil by, že to skutečně je věc, která dokázala oživit jeho největšího nepřítele.
Mohl se jenom domnívat, proč všechno vyhaslo a jejich největší naděje se roztříštila. Samozřejmě ještě nebylo vše ztraceno. Pořád měli velkou šanci a výhodu. Ze signálu, který Soundwave před několika dny vyplývalo, že Prime upadl po Skywarpově útoku do nouzového režimu a Centurion vezoucí posily je stále příliš daleko, než aby mohl včas přispěchat na pomoc.
Megatron se lehce pousmál. Jeho optiky na okamžik zazářily o něco jasněji. Vítězství se nakonec přece přikloní na jeho stranu. Autoboti zaniknou. A lidé a celá jejich odporná planeta konečně zaplatí. Za porážky, které díky ní utrpěli, za všechny šance na přežití, které jejich rase vzali...a v neposlední řadě i za ty roky, které sám strávil v ledové hrobce.
.:0:.
Starscream svižným krokem mířil k velitelskému můstku. Když ho Megatron před několika minutami zavolal, zmocnila se ho nejistota. Od fiaska s Matricí vůdce s nikým nepromluvil a téměř nevyšel ze své pracovny. Změnu jeho nálady mohly zapříčinit jen relativně příznivé zprávy, které přinesl Soundwave. Starscream taky pomalu začínal chápat, k čemu nejspíš dojde. Megatron, zřejmě pevně rozhodnutý využít svou poslední šanci na úspěch, se pokusí na Zemi zaútočit.
Červ v jeho útrobách se zkroutil a Starscream se lehce zapotácel. Rukou se opřel o chladnou zeď chodby, druhá prudce vylétla k jeho hrudi. Samotná přítomnost Matrice, ač znepokojující, už mu nečinila potíže. Její energie se téměř vyrovnala s pulsem jeho jiskry a pokud byla v klidu, téměř ji nevnímal. Ale jindy, když šlo o dosažení cíle, který Matrice sledovala, si její existenci uvnitř vlastního těla uvědomoval snad až příliš jasně. Způsob, jakým reagovala na některé jeho myšlenky, když se ho snažila usměrnit správným směrem, se ukázal být značně nepříjemný a někdy i dost nepraktický. Někdy mu působila bolest, jindy ho na okamžik oslepila, vyvedla z rovnováhy, to vše pokaždé, když se jeho úvahy nějakým způsobem dotkly Megatronových plánů, Autobotů nebo zničení Země.
S určitou mírou sebezapření se odpoutal od stěny a rozhodně vykročil vpřed. Už z dálky slyšel Megatronův hlas, i když vůdce mluvil celkem klidně. Občas nastala pauza, ve které mu Soundwave nejspíš přizvukoval. Starscream stále netušil, jaký cíl Soundwave svým počínáním sleduje. Ať už svoje procesory namáhal jakkoliv, stále nedokázal zjistit telepatovy motivy. Ale skutečně...proč by mu takovým způsobem vnutil Matrici a pak téměř ani nenaznačil, za jakým účelem?
I když to vlastně nakonec ani nebylo třeba. Starscream moc dobře chápal, co se po něm vyžaduje, co Matrice chce a co on musí udělat, aby se jí zbavil. A ačkoliv to znamenalo vzdát se všeho, za co po celá tisíciletí bojoval, zradit vlastní stranu a do jisté míry i sám sebe, neváhal ani na chvíli. Už neměl co ztratit. Skywarp a Thundercracker, loajální k němu a k Seekerům, ne k Megatronovi, mu přislíbili veškerou možnou pomoc, když se jim svěřil se svým plánem.
Soundwavovi své záměry taky objasnil, musel. Telepat jen pokýval hlavou, neodpověděl ani slovem ani myšlenkou. Zdálo se ale, že souhlasí. Na venek ale dál předstíral věrnost Megatronovi a i když si Starscream byl téměř jistý, že s ním může počítat, stále mu úplně nedůvěřoval. Nedokázal se ubránit pochybnostem, ani potom, co mu Soundwave řekl. Telepat stále do celé skládačky nezapadal. Starscream ho nedokázal nikam zařadit. Soundwave neměl proč mu pomáhat, mohlo ho to ohrozit, ale v žádném případě by si tím nepřilepšil. Jediná jistota, kterou Starscream měl, byl fakt, že Soundwave pochopil pravou povahu věcí už ve chvíli, kdy spatřil Starscreama na ošetřovně se znovuprobuzenou Matricí v ruce.
Všechno vypadalo o tolik komplikovanější, než ve skutečnosti bylo. Plán, až bolestivě jednoduchý, a přesto s trochou odvahy a štěstí účinný, vypadal snad až směšně oproti těm obvyklým složitým a do detailu propracovaným. A přesto věřil, že neselže. Nic jiného mu snad ani nezbývalo. Matrice se na znamení souhlasu nepatrně zachvěla.
Starscream se lehce otřásl a vstoupil do sálu. Jeho pohled okamžitě padl na Megatrona pohodlně usazeného v kapitánském křesle, které snad až příliš připomínalo tyranův trůn, který si nechal postavit na Cybertronu. Starscream se jen chabě ušklíbl, na jedovaté poznámky nebo i jakýkoliv posměch se cítil příliš vyčerpaný.
"Už jsem myslel, že se nedočkám."zabručel nevrle Megatron, aniž by zvedl pohled od drobného předmětu položeného na své dlani. Starscream sebou překvapeně cukl, když tu věc rozpoznal. Megatron si prohlížel dokonalou kopii Matrice a zdálo se, že ji považuje za originál. Starscream opět nechápal, dokud se známá a přece cizí přítomnost neobjevila v jeho myšlenkách.
Vyrobil jsem ji, zatímco jsi byl v bezvědomí. vysvětlil Soundwave. Teprve v tu chvíli Starscream taky zaregistroval jeho přítomnost, telepat díky svému nehybnému postoji v Megatronově stínu téměř nebyl vidět. Starscream ho chvíli pozoroval, všiml si určitého rozdílu. Na první pohled Soundwave vypadal stejně, jako vždy, neživá socha po Megatronově boku. Ale čím déle se na něj Starscream pozoroval, tím víc vynikala nepřirozená strnulost a napětí, které ze Soundwava vyzařovalo.
"Co si přeješ, pane?"zeptal se Starscream a obrátil pohled zpět na Megatrona. Jejich optiky se střetly a Starscream si bez většího překvapení uvědomil šílený lesk v těch vůdcových.S myšlenkou, že Megatron ve válce ztratil zdravý rozum si pohrával už delší dobou, ale nyní se konečně jeho teorie začala potvrzovat.
"Připrav Leviathan k letu, za hodinu vyrážíme."odpověděl vůdce a vstal ze svého křesla. Starscream bezděčně o krok ustoupil. Sám byl zvyklý tyčit se nad ostatními, Megatronův zjev v něm díky tomu i proti jeho vůli stále vzbuzoval respekt. "Soundwave ti rád pomůže."dodal ještě vůdce a potom odešel pryč, jeho kroky ještě dlouho duněly chodbami, než zcela utichly.
"Zbláznil se."konstatoval suše Starscream a pomalým krokem přešel k hlavnímu ovládacímu panelu. Soundwave ho mlčky následoval, když se hýbal, vynikl jeho neklid ještě víc. "Takže musíme jednat rychle." Jeho prsty začaly po paměti kmitat na klávesnici a za chvíli se lodí rozlehl dobře známý hukot nabíhajících motorů.
Soundwave kývl. Pak promluvil, jeho hlas zněl pořád nezdravě. "Skywarp a Thundercracker jsou připravení. Dělej, co musíš."
Matrice v jeho hrudi se znovu zachvěla a před očima mu probleskl obraz Megatronova mrtvého těla pokrytého energonem.
.:0:.
Ratchet jen tiše zasténal při pohledu na zdemolované zařízení místnosti. Tentokrát Sideswipe ztratil nervy úplně a nechal průchod svému vzteku. Nikdo při tom sice nepřišel o život ani nebyl raněn, to ale představovalo asi jediná pozitiva, která se na tom dala nalézt. Simmonst sice situaci opět zachránil, ale už ne s takovým přehledem a jistotou jako jindy. Ratchet z toho neměl dobrý pocit.
:Bumblebee, kde je Sideswipe teď?: Po nevydařeném setkání se zástupci americké vlády, jen jednom z mnoha, Sideswipe zmizel neznámo kam a Ratchet si pomalu začínal dělat starosti. Nejen o Sideswipa, ale hlavně o jeho okolí. Sice se nacházeli na malém ostrůvku uprostřed moře, ani na to se ale nedalo moc spoléhat.
:Na střelnici. Teď bych ho radši moc nerušil.:odpověděl po chvíli mladší Bot. Ratchet mu poděkoval a pomalým krokem zamířil zpátky na ošetřovnu. Sideswipe podlehl tlaku mnohem rychleji, než Ratchet předpokládal, což pro Autoboty ani v období relativního klidu nemohlo znamenat nic dobrého. Zachránit je mohl už skutečně jedině Optimus, jehož stav ale zůstával už příliš dlouho bez jakékoliv změny.
Dveře do jeho království se otevřely s tichým zasyčením hydrauliky. Jindy by ten zvuk uvítal, ale v poslední době se pro něj stal spíš předobrazem žalostného pohledu, který se mu naskytne, jakmile jimi projde dovnitř. Už se téměř bál obrátit se na Optima, téměř jako by očekával, že jednou přístroje nadobro utichnou a Primova jiskra pohasne, tentokrát skutečně natrvalo.
Samotný pohled na nehybného Prima v něm probouzel ty nejhorší obavy a úspěšně dusil veškerou naději, kterou získal po jejich zdánlivě rozhodujícím vítězství před dvěma lety. Jenže teď věci vypadaly úplně jinak. Jejich nepočetné jednotky zůstaly v podstatě bez vůdce, posily se nacházely v nedohlednu a on jako doktor selhal.
A nechápal. Optimovy rány se hojily rychle, momentálně se nacházel ve stavu, ve kterém se jindy bez potíží vrhal do bitev. Jeho bezvědomí se stalo pro Ratcheta předmětem každodenních úvah. Ještě než ráno naběhly všechny jeho systémy, přemýšlel, jak Optima probudit a když usínal, v hlavě se mu až do poslední chvíle přehrávaly záznamy přístrojů.
Všechny těsně balancující na hranici vědomí. Ratchet si ze začátku myslel, že ho šálí zrak, když viděl, že životní funkce se vrací do normálu. Pak uvěřil a napjatě čekal, že se Prime probudí. Nakonec pocítil hořké zklamání, neboť se všechny hodnoty ustálily těsně pod čarou oddělující bdělý stav od nouzového režimu.
Poslední naději pro něj představoval očekávaný přílet Centurionu. Zatímco ostatní se modlili, aby na palubě byl, kromě jiných schopných, i Ultra Magnus, Ratchet upínal své naděje k nějakému vědci nebo ještě lépe, rovnou medikovi. Perceptor, First Aid...nazáleželo na tom, kdo. Jen aby nemusel být ve své mizérii sám. Už mu docházely síly, veškerá energie, se kterou se do svého povolání obvykle vrhal se vytratila a...
Energie.
Proč ho to nenapadlo dřív?
:Jolte, mohl bys na moment?:
.:0:.
Starscream procházel prázdnými chodbami Leviathanu a snad i proti své vůli na sebe nechal působit tíživé ticho, které převládalo. Řev motorů téměř ani nevnímal, jejich hukot jako by jen podtrhoval absenci ostatních zvuků, které ještě před nedávnem loď naplňovaly. Ačkoliv měl rád samotu a klid, které mu připomínaly jedinečné chvíle, které trávil ve vzduchu, kdy nic neviděl ani neslyšel, jen vnímal ohromující rychlost, kterou se řítil oblohou nad Cybertronem, prázdnota lodi ho tísnila.
Scházel mu čilý ruch, který v chodbách a místnostech panoval, postrádal energii, která čišela z vojáků příliš naivních, než aby se obávali bitvy. Měl stále v paměti věci, jež se začaly s postupující válkou zvolna vytrácet, až po nich nezůstalo ani stopy, snad kromě té v jeho mysli. Ještě nedávno si přál, aby se všechno, klidně i válka ve své plné ničivé síle, vrátilo, čekal na nové jednotky, sám vymýšlel nové plány...ale nakonec všechno ztroskotalo, když jejich vůdce ztratil veškerou soudnost. A brzy přišel i o Starscreamův respekt. Megatron si možná myslel, že to nic neznamená, ale Starscream byl právě na cestě dokázat mu opak.
Musel přiznat, že zpočátku k Megatronovi choval téměř posvátnou úctu. Viděl svého vůdce jako obraz dokonalosti v jejich světě, vše, co lord dělal považoval za správné a byl ochoten za něj i položit život. V bojích s Autoboty si nevšímal svých zranění, cíl Decepticonů bránil až do poslední chvíle.
Pak se jejich slavný vůdce začal měnit. Nejdřív pomalu, ale postupem času se špatná rozhodnutí začala množit. A záhy se ze špatných voleb staly ty dobré a Decepticoni se obrátili o sto osmdesát stupňů. Všechny sliby o lepším Cybertronu a většim dobru se rozplynuly do kouře stoupajícího z jejich rodné planety, trosky měst jako by ztělesňovaly padlé naděje. A co bylo nejhorší, většina jejich armády v destrukci a zkáze našla zalíbení.
Starscream mohl jen mlčky pozorovat hroutící se zemi, jíž podle Megatrona měli vládnout, a v jeho jiskře rostl odpor k vůdci. Na vzdor ale už nejspíš bylo příliš pozdě. Megatron bez milosti rozmetal veškeré jeho připomínky. Učinil z něj svého zástupce, jen aby rozhodoval sám, postavil ho do čela letectva, kterému nakonec velel sám.
Starscream oslavoval den, kdy Megatron odletěl ve své honbě za Prajiskrou. Velet začal automaticky on, ale ostatní, stále uchvácení Megatronovým způsobem vlády se jen těžko chtěli smířit s jeho přesným opakem. A když zjistili tyranovu polohu, Starscream musel chtě nechtě vyrazit na jednu docela bezvýznamnou planetu, která se nakonec ukázala jako důležitá a v podstatě je zničila stejně, jako Megatrona zcela připravila o rozum.
Už ve chvíli, kdy svého znovunalezeného vůdce uviděl, si všiml maniakálního lesku v jeho očích. Ale situace byla zoufalá, museli jednat rychle, a až vůdce spatřil podruhé, Megatron umíral s Prajiskrou vtisknutou do hrudi. Starscream se opět připravoval na převzetí vlády a opět k naplnění jeho snu nedošlo. Přišel Fallen, nechal oživit Megatrona, který se možná i díky své přežité smrti, už úplně pomátl. Starscream ztratil veškeré zbytky obdivu, které v něm ještě zůstaly, začal Megatronem z hloubi jiskry opovrhovat. Bojoval jen s nechutí, pokud mu to nebylo nařízeno, nezabíjel. Megatron ho nazval zrádcem. Starscream to nevyvrátil a dál se co nejvíce vyhýbal střetům s Autoboty.
Zničení Cybertronu, pro který celou dobu údajně bojovali ho jen utvrdilo v jeho víře, že se přidal na špatnou stranu. Řekl by, že mizející obraz jejich domova vzbudí v ostatních alespoň malý náznak pochybnosti, ale nakonec nezbyl téměř nikdo, kdo by mohl pochybovat, protože přeživší už dávno svou víru ztratili, pokud ji vůbec někdy měli.
Z úvah o minulosti a chybách, kterých se dopustili, ho vyrušil až pohled na velké kovové dveře na konci chodby. Prudce se zastavil. Věděl, že jakmile vstoupí, nebude cesty zpět. Ještě mohl vycouvat, odejít zase zpátky na velitelský můstek a-
Dveře i okolní chodba na chvíli zmizely a nahradilo je nekonečné rudé pole, když se Matrice v jeho hrudi neklidně zavrtěla. Uvědomil si, že nemá na výběr. Všiml si, že jeho ruka už mačká tlačítko zvonku, ačkoliv si nedokázal vzpomenout, že by ji k němu zvedl.
Tiché zasyčení, dveře se otevřely. Za nimi stál Megatron a Starscream téměř ucouvl před silou vůdcova rozzuřeného pohledu. Téměř, protože Matrice za něj udělala krok vpřed.
"Musím s tebou o něčem nutně mluvit."řekl klidně Starscream a bez pozvání vešel do Megatronovy pracovny. Tu místnost neměl rád, na zmar v ní přišlo příliš mnoho jeho plánů, perfektních a promyšlených do posledního detailu. Cítil, že ho Megatron sleduje pohledem a slyšel jeho kroky, když ho vůdce následoval hloub do místnosti. Přesně, jak Starscream potřeboval.
"Jde o Centurion, pane. Ukázalo se, že je mnohem blíž, než jsme čekali. Vlastně existuje docela velká šance, že bychom se s ním mohli střetnout."zalhal Starscream hladce. Samozřejmě, že Skywarp to celé mohl zvládnout sám, i bez zbytečného divadla, ale tentokrát museli mít jistotu. Megatron znal svou armádu dobře a existovalo určité riziko, že by vycítil Skywarpa a dokázal by se jeho útoku ubránit.
Než se Starscream stihl obrátit k Megatronovi čelem, silné drápy sevřely okraj jeho křídla. Na okamžik se zalekl, že Megatron něco vytušil nebo že Soundwave mu nakonec zůstal věrný, jeho obavy se ale nepotvrdily, když vůdce promluvil.
"Jak je to možné?!"zařval Megatron a drápy se zaryly hluboko do kovu. Starscream ostrou bolest ignoroval. "Soundwave se nikdy nemýlí, tak jaktože udělal chybu?!"
"O Soundwavových schopnostech jsem již několikrát vyjádřil své pochybnosti, které stále přetrvávají. Nicméně..."Starscream se na chvíli odmlčel, ne pro efekt, ale ve snaze odfiltrovat ze svého hlasu sebemenší náznak fyzického utrpení. "...zdá se, že tentokrát není chyba na jeho straně."Do těch slov se pokusil vložit tolik nechuti, kolika byl schopen. Megatron mu zřejmě uvěřil, neboť mučivé sevření o něco povolilo.
"Tak kdo se tedy zmýlil?"zavrčel Megatron a křídlo konečně pustil. Starscream využil šance a okamžitě se k vůdci obrátil čelem."A proč mi to vlastně říkáš ty?"
"Autoboti, pane. Očividně nevědí, kde mají vlastní lodě. Soundwave před chvílí zachytil vysílání z Centurionu, který je jen pár set kilometrů od nás."odpověděl Starscream klidně, i přes vzrůstající nejistotu uvnitř.
"Ale tohle všechno mi mohl říct kdokoliv jiný a nemusel sem chodit."Megatronův hlas zněl nebezpečně tiše a mírně. Klid před bouří pomyslel si Starscream o zlomek vteřin před tím, než Megatronova ruka pevně uchopila jeho krk a pevně stiskla. Starscream se v sevření zazmítal a okamžitě zaryl svoje drápy do tyranovy paže. Ale sevření nepovolilo. Starscream cítil, jak Megatronovy prsty bez námahy ohýbají kov, jak škrtí přívody energonu a v malém ohňostroji jisker drtí součástky.
:Skywarpe, teď.:
Pak se všechno seběhlo neuvěřitelně rychle. Vzduch zapraskal a paže Starscreamův krk okamžitě pustila. Vůdce se obrátil ve chvíli, kdy se za ním ve fialovém záblesku zhmotnil temný stín. Než však Megatron nebo Skywarp mohli zaůtočit, místností se rozezněl výstřel.
Megatron zakolísal, jeho pohled se nevěřícně sklopil k díře zející v jeho hrudi. Jeho drápy vylétly ke skomírající jiskře ve snaze zastavit úniku energonu z jeho těla. Životadárná tekutina ale dál prýštila přes jeho prsty a na zemi pod ním vytvářela stále se zvětšující kaluž.
Omámeně se otočil ke Starscreamovi. Z hlavně jeho zbraně stoupal tenký proužek dýmu Megatronovy optiky se rozšířily překvapením a částečným pochopením. "Soundwave tě nikdy nenechá přebrat vládu."zachroptěl vůdce a sesunul se na kolena.
Starscream ale jen zakroutil hlavou. "Soundwave už dávno není na tvé straně. Vlastně nikdy nebyl. Co se týče ostatních...myslím, že mě rádi budou následovat, až jim prozradím, že Matrici-tu skutečnou-ovládám já. Je čas pro nového vůdce. A pro konec války."
"Ale...jak?"Megatronův zmatený výraz by Starscreama za jiných okolností možná i pobavil. Megatron málokdy nechával své emoce vyplout na povrch a pokud ano, jednalo se spíš o vztek a projevy jeho vnitřního šílenství. Nikdy věci, které by v očích vojáků nebo nepřátel mohly znamenat slabost.
"Je to prosté. Matrice si nikdy nemohla vybrat tebe. Jsi příliš nevypočitatelný. Šílený. Nedokázala by tě ovládat jako ovládá mě."vysvětlil Starscream a pak sklopil hlaveň k Megatronově rozbité hrudi. Ruce v podstatě už bývalého vůdce se k němu vztáhly v chabém pokusu ho zastavit, ale bylo už příliš pozdě. "Za Cybertron."zašeptal Starscream a vystřelil.
Megatronovo tělo se svezlo na zem do kaluže jeho vlastního energonu. Světlo jeho odhalené jiskry na okamžik chabě zazářilo a pak se rozplynulo, když krystal explodoval. Tělo se nepatrně zvedlo v poslední křeči a pak padlo bez hnutí zpět. Starscream se téměř zapotácel úlevou, když rudé optiky zablikaly a navždy pohasly.
.:0:.
O mnoho tisíc kilometrů dál se ve tmě ošetřovny rozzářil pár modrých optik a do jiskry jistého medika se znovu vloudil střípek naděje.

AN: Primovo probuzení...heheeee...Matrice je zdroj energie, a když dokázala oživit mrtvého Optima...proč by něco slabšího nemohlo probrat milého vůdce z kómatu? Aneb jak se Jolt defibrilátorem stal XDD
Megáčovo zabití...trochu šroubované, ale musela jsem to nějak natáhnout, příští kapitola bude hodně...krátká XD
Vím, že spousta věcí není úplně vysvětlených, ale pro příběh to není důležité. Takže...tak. Kdyby jste přesto něco chtěli vědět, ptejte se.
Další kapitola bude snad brzo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Starsy Starsy | Web | 29. listopadu 2011 v 20:14 | Reagovat

Ta první část byla, no, nemůžu říct špatná, protože to není pravda, ale od minulosti se mi to, z pro mě neznámého důvodu, líbilo víc. :-D
Neumím si moc dobře představit minulost, tedy né tak, aby to v závěru dávalo smysl. Proto se mi možná taky tolik líbila.
I když jsem smrt Megatrona očekávala, stejně mě překvapila. :-D

2 Leni-chan Leni-chan | Web | 30. listopadu 2011 v 16:16 | Reagovat

[1]: Minulosti...nojo, sladké začátky...a pak ty konce. V tom se, z neznámého důvodu, docela vyžívám XDD

No...tak Megatron...taková starožitnost, dávno přežitá...jeho smrt čekal snad každej...i když, mohlo to překvapit, to jo XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama