24.12. 2012 (17:15) Merry Christmas and a Happy New Year, Mothafuckas 8D

Pesterchum: LethalNemesis(LN)

Sebevražda

24. ledna 2011 v 16:14 | Leni-chan |  Téma týdne
Tak tohle bude na dlouho:)

AN:Lepší titulek mě nenapadl, na názvy článků moc nejsem. Mám k tomu sice co říct, ale i tak, titulek má smůlu:D




Ta písnička je sice o něčem jiném, ale některé myšlenky se hodí i k tématu článku.

Nedávno měl o sebevraždách referát jeden můj spolužák. Nebylo to zlé, ale ty jeho kecy o pudu sebezáchovy mi trochu lezly na nervy, nehledě na to, že o tom, co se děje v mysli sebevraha, tam téměř ani necekl. Možná je můj názor ovlivněný i tím, že jsem o sebevraždách taky psala seminárku a nejen tím, ale i přesto... jaký sakra pud sebezáchovy? Myslím, že pokud to doopravdy chce někdo udělat, pokud je doopravdy rozhodnutý, tak tohle prostě nefunguje.
Nebudu si teď klást hloupé otázky, proč to lidi dělají. Přijdou mi tak trochu zbytečné, nehledě k tomu, že většina lidí, kteří tuhle otázku někam napíše, nemá dost dobře tušení, jaká je odpověď a dalších pár řádků potom zaplní svými úvahami, jaké asi jen ten sebevrah může mít důvody ukončit svůj život.
Já sebevraždu beru-bezvýhradně-jako útěk. Je jedno, jestli se jedná o následky toho, co jsme udělali, nebo o snahu oprostit se od vlastní bolesti, pro mě je to prostě útěk. Útěk pro lidi, kteří si nedokážou posbírat, co si nadrobili. Nemluvím o nemocných lidech, kteří trpí depresemi, ti za to až tak nemůžou. Mám na mysli ty, kteří nedokážou nést své chyby, a nebo se jim do toho prostě nechce. Buď jak buď, ono se to většinou vyřešit dá. Možná to zabere trochu víc času, než si jenom prohnat hlavou kulku nebo naládovat se nějakými přášky, ale rozhodně mi to přijde jako lepší způsob. Možná těžší, ale rozhodně ne tolik zbabělý a určitě ohleduplnější vůči okolí.
Člověk, který se v těžké situaci dokáže udržet nad vodou bude mít vždycky můj obdiv, sebevrah bude vždycky jenom slaboch, i když ho v hloubi duše budu chápat.
Jestli někomu přijde, že je to až příliš tvrdý soud, možná by měl vědět, že to nesypu jenom tak z rukávu. Myšlenky na sebevraždu mě provázely už od základky, i když pokusila jsem se o to až v prváku. Kvůli naprosté blbosti-teda, ono těch blbostí bylo trochu víc, ale přesto mi přijde, že kdybych se k tomu tenkrát postavila čelem, mohlo to dopadnout o dost líp. Jenomže jsem se od toho taky pokusila utéct a skončila jsem s padesáti stehy na JIPce. Moc už si to nepamatuju, kažopdáně nikdy nezapomenu na dvě věci: První, mámin výraz, když mě v koupelně našla i to jak na mě křičela:"Co blbneš, život je přece to nejcennější, co máš!" a i to, že jsem poprvé v životě viděla tátu brečet. Druhá, až na pár výjimek, kterým to bylo srdečně jedno, na mě všichni koukali, jako bych měla lepru. Naštěstí jsem v tu dobu byla natolik citově vyždímaná, že jsem si to začala uvědomovat až mnohem později, kdy mě to spíš naštvalo, než zranilo. Je mi celkem jedno, co si o mě lidi myslí, vlastně od té doby mi je jedno skoro úplně všechno, ale i tak mě to rozhořčuje. Jo, pořád si myslím, že sebevrah je slabý a utíká, místo toho, aby se ke svým problémům postavil čelem, ale na druhou stranu...utíkal by, kdyby mu někdo pomohl?


Tak jsem se dostala jinam, než jsem chtěla, vykecala jsem toho taky víc, než by bylo dobré, ale co. Napsáno mám, mazat nebudu. Radši se jdu soustředit na to, jak jsou mí spolužáci(nebo aspoň jejich většina) otravní a jak vlastně nesnáším celou tu pitomou školu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama